Věřící řeckokatolické církve slovanského obřadu nalezli své útočiště v Praze již v době první republiky, kdy jim byl svěřen chrám sv. Klimenta v Praze. Přítomnost v novém hlavním městě Československé republiky, jejíž součástí se stala i Podkarpatská Rus, byl výmluvným svědectvím o tom, že církev žije různými obřady, ale sjednocuje ji nástupce sv. Petra. Vytvořila se tak obec věřících, která mohla svými pravidelnými bohoslužbami obohacovat liturgický život v Praze. Tato situace přetrvala druhou světovou válku, ale nikoliv komunistický puč, který surově zahnal do ilegality věřící i kněze řeckokatolické církve v lidově demokratickém Československu. V rámci naděje, která dala možnost obnovit duchovní správu řeckokatolickým věřícím v Pražském jaru, Boží prozřetelností mohla řeckokatolická církev demonstrovat svou přítomnost po celou dobu normalizace ve stísněných podmínkách. Po roce 1989 s příchodem svobody mohlo postupně dojít ke zřízení Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v České republice. Během třiceti let svobody a po pádu sovětského impéria mnozí věřící řeckokatolické církve nalezli svůj domov v České republice. Tak se rozšířila přítomnost slovanské bohoslužby východního ritu na celém území Čech, Moravy i Slezska. Vzrostla síť farností, které vytvořily několik děkanátů. Přítomnost řady i mladých kněží s fakultou biritualismu posílily i římskokatolickou církev, a to nejenom v rámci velkorysé pomoci doplnit bohoslužebnou síť v často rozsáhlých farnostech, ale posílili i kategoriální pastoraci. Tak se můžeme setkat s kněžími Apoštolského exarchátu v armádě, ve vězeňství, ale i v duchovní službě našich olympijských sportovců. Rovněž tak ochotně slouží tito kněží věřícím obojího ritu v nemocnicích a charitativních zařízeních. Přítomnost apoštolského exarchy a výhodná poloha hlavního města pomáhá tomu, že řada mezinárodních setkání řeckokatolické církve se koná v Praze. Přítomnost apoštolského exarchy Mons. Ladislava Hučka v České biskupské konferenci pak plně realizuje církev dýchající oběma plícemi. Cyrilometodějská tradice není jenom minulostí, ale stává se živou přítomností, o čemž svědčí společné slavení liturgie jak na Velehradě, tak ve Staré Boleslavi. Tento veliký odkaz je tak součástí i našeho duchovního života v 21. století.

A to je důvod, abych vyjádřil své poděkování a také popřál, jak vladykovi Otci Ladislavovi, ale i celému Apoštolskému exarchátu hojnost Božích darů a duchovní rozkvět v budoucích letech.

+Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup pražský a primas český