Lubomír Zaorálek se proti slovům kardinála Duky v pátek večer ohradil. Prohlásil, že „to vypadá že pan kardinál by zřejmě ty, jejichž názory se mu nelíbí, nejraději postavil na hořící hranici.“ Dominik Duka ale podle svých slov „nemíní pana Zaorálka upalovat, jen ho vážně prosí, aby se choval tak, jak ho poznal před léty prvně – tedy s větší tolerancí a také s větší noblesou“, podotýká kardinál Duka s dovětkem, že mu vadí hrubost prohlášení některých politiků, která už je mnohdy za hranicí slušného jednání. „Neříkám že pan Zaorálek je pan Urválek, nebo pan Kopecký, ale je to ta rétorika“, vzpomíná Dominik Duka na dobu, kdy si jako mladý kněz v Jáchymově procházel marxistické spisy:

Dominik Duka také rázně odmítl Zaorálkovo tvrzení, že „splácí dluh vládním stranám, které ho tak skvěle odměnily církevními restitucemi“. „Zákon prošel dvaceti lety jednání. Koneckonců o osudu vyrovnání rozhodl parlament ČSFR už v roce 1991 vložením blokačního paragrafu. To co následovalo, je řešení, které je výhodné ne pro církve, ale pro naše města a obce“, poukazuje Dominik Duka na skutečnost, že se církve podstatné části majetku vzdaly ve prospěch společnosti:

Na závěr rozhovoru Dominik Duka označuje za jednoznačně lživý výrok, který měl údajně ve federálním shromáždění v půli  roku 1991 pronést kardinál Tomášek poté, co byl schválen výčtový zákon prohlásit, který navracel zabavený majetek kongregacím a řádům — tedy že „se jedná o poslední nárok, který měla církev vznášet“:

 (jne)